První stupněm ovládnutí člověka je ovládnutí jeho mysli. Do jeho mysli se totiž můžete dostat vcelku snadno a to nejdůležitější a nejsmutnější je, že vás tam pustí sám.
Osobní pohovory výslechy a zpovědi při níž nesměj daná osoba lhát, jsou typickým znakem sekt. Tyto pohovory mají někdy formou pracovních pohovoru, zatímco jinde podubu niterných psychologických výpovědí. Takovým příkladem může být katolická svátost a instituce nazývaná zpověď.
Cílem všech těchto výslechu je obnažit mysl daného jedince před zkoumající osobou. Ta bývá obvykle sama a pro člena sekty reprezentuje vyšší Hierarchy.
Osobní pohovory naleznete samozřejmě i u moderních sekt mormonů, ale v mnohem drsnější a sektářtější formě je naleznete u scientologie.
Scientologiedská sekta se při psychologických sezeních se svými členy hrabe v jejich mysli a vyvolává stará traumata. O tom více následující kapitole. Jak vidno sektářskou technikou zpovědi disponuje i největší křesťanská církev totiž ta římsko-katolická.
Vidíme proto, že sekta nemusí vždy být pouze malé extremistické společenství, ale může by jim být i velká již establishovaná organizace světová.
Některé sekty sahají až psychoanalytickým pohovorům nebo do svých výslechu zapojují hypnózu. Toto bývá obzvlášť nebezpečné! Užívání hypnotických technik v průběhu pohovoru s náboženskými představiteli je jasným varovným znakem, že dochází k manipulaci jednotlivce.
Skrze osobní zpovědi získává náboženská sekta skrze svého vykonavatelé moc nad myslí věřícího. Poznává jeho myšlení zvenku i zevnitř a importuje mu do hlavy vlastní názory.
Díky psychologickým pohovorům se v sektách po čase se stane běžné že manipulátor mysli pozná, když jeho oběť lže. Oběť se tak stává neschopná zatajit jakoukoliv věc před svým náboženským vůdcem.
Naprosto fundamentální součástí výslechových metod je osobní kontakt. Výslechy musí probíhat tváří v tvář a v uzavřeném prostoru, většinou bez jakýchkoliv dalších lidí.
Stísněný prostor a stísněný pocit jsou totiž zapotřebí k tomu, aby člověk zcela upadl do moci svého sektáře.
(Užíváním výše zmíněných metod nemusí bezpodmínečně znamenat sektářské záměry, ale dané techniky přímo svádějí ke zneužití)
Satanova komunita odmítá představu hříchu i představu institucionálního rozhřešení. Stejným způsobem Komunita také odmítá rozdělení na kněžstvo a laiky (viz. Satanova Ústava).
Satanova komunita neužívá osobních výslechů mezi vedoucím a členem – naopak veškeré konverzace ohledně společného vedení Komunity i úkolů jednotlivce řeší ve společných chatech. Tyto společné chaty zajišťují, aby vždy bylo k dispozici více svědků a nemohlo docházet ke zneužívání moci.
Oficiální společné chaty vedoucích, adminských týmů i jednotlivých regionů se pravidelně archivují a jsou případně k dispozici úřadům a policii v případě jakýchkoliv podezření či pochyb.
Pricnipy fungování Komunity