PRAHA - KOPEC ČARODĚJNICE
11.STOLETÍ: VRATISLAV II. A JAROMÍR (PRAŽSKÝ BISKUP)
"A přes hradby od jihu z Podolí dívá se sem do vyšehradského hradiště ještě jiný starý pamětník: popraviště na kopci čarodějnic.
Ponurý obrázek — ač kopec čarodějnic má polohu přímo nádhernou. Vybíhá z jihu k hradišti a ustupuje pozad od něho
jakoby tu na půl cestě zastavil. Jméno prý odtud, že zde až do nedávna v předvčer noci filipojakubské byly páleny košťatové čarodějnice.
Ale za Vratislava krále v XI. stol. za jedinký rok hořelo zde přes sto hranic, na nichž byli upáleni živí čarodějové a čarodějky,
kteří prý „odváděli lid od víry křesťanské a přidržovali ho ke staré víře pohanské“. Tedy kněží a kněžky pohanští, kteří byli zajímáni
a schytáni po lesích a skalních úkrytech na rozkaz krále Vratislava, jenž tak učinil na žádost bratra svého Jaromíra, biskupa pražského.
V dobách prvního křesťanství byla zvláště místa pohanské bohoslužby úmyslně volena za popraviště, jako na potupu těch,
kdož i třebas jenom tajně vyznávali víru pohanskou. To bylo tedy již ke konci XI. stol. a tím skoro po třistaletém zápase
zvítězilo křesťanství a pohanstvo jen tak ještě v zapadlých pustinách pomalu dohořívalo."
"Nepřátelství mezi Vratislavem a Jaromírem pokračovalo a postupně se do něj zapletly i Říše a papež. Jaromír se především
snažil o zrušení olomouckého biskupství a obnovení jediné diecéze. Když v roce 1070 vypukl mezi ním a olomouckým biskupem
majetkový spor, se kterým se oba obrátili na papeže Alexandra II., vznětlivý Jaromír nečekal na rozhodnutí, roku 1071 odjel na Moravu
a nechal biskupa Jana tělesně týrat. Poté nechal zmrzačit posla, jehož biskup Jan vyslal do Říma s žalobou na Jaromíra."
Nyní ještě několik slov k právním aspektům čarodějnických procesů v českých zemích.
Jak už bylo řečeno, začal se světský inkviziční proces u nás prosazovat poměrně záhy -
nejpozději od třicátých let 14. století. Nelze vyloučit, že poměrně
časný výskyt světského inkvizičního procesu v našich zemích ovlivnilo působení
inkvizice v Čechách ve 14. století, zejména za episkopátu Jana IV. z Dražic. Inkvizici
tehdy padly za oběť - zvláště v jižních Čechách - stovky, ne-li tisíce údajných kacířů. V
každém případě se inkviziční proces jako forma řízení proti pachatelům těžkých zločinů
prosadil u soudů českých a moravských měst spadajících do jihoněmecké právní oblasti
zřejmě již v době předhusitské.
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita02.pdf
Pro území Moravy hovoří se o postihování magických praktik již k roku 1350, přičemž
uváděný rok nemusí být zcela přesný. Před brněnský městský soud byla položena žaloba na
dvě ženy, duarum mulierum, které údajně způsobily smrt mladíka, na smrtelné posteli
denuncujícího zmíněné ženy za neblahé očarování jeho vlastní osoby. S ohledem na dobrou
pověst a dosavadní bezúhonnost byly však po ohledání těla obviněné propuštěny na přísahu.
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
Petr Kreuz hovoří o tom, že první doložitelné procesy na území Čech lze vysledovat již ve druhé
polovině 15. století. Jedná se především o případy z roku 1498 ve městech Praha a Kutná Hora.
Petr Kreuz uvádí pro Kutnou Horu jednu ženskou oběť, v případě Prahy pak minimálně čtyři.
KREUZ, Petr. Der Einfluss, s. 232. Josef Macek však hovoří i v případě kutnohorském v plurálu
o ženách-travičkách, nicméně v blíže neurčeném počtu. MACEK, Josef. Věk, díl 3 – 4, s. 447.
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
Petr Kreuz hovoří o tom, že první doložitelné procesy na území Čech lze vysledovat již ve druhé
polovině 15. století. Jedná se především o případy z roku 1498 ve městech Praha a Kutná Hora.
Petr Kreuz uvádí pro Kutnou Horu jednu ženskou oběť, v případě Prahy pak minimálně čtyři.
KREUZ, Petr. Der Einfluss, s. 232. Josef Macek však hovoří i v případě kutnohorském v plurálu
o ženách-travičkách, nicméně v blíže neurčeném počtu. MACEK, Josef. Věk, díl 3 – 4, s. 447.
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
Dále je v literatuře připomínáno obvinění tří žen z kouzel v Třeboni a to již k roku 1517. Přepis
informací o vývoji případu zaslaných pánu z Rožmberka viz Archiv český čili staré písemné památky
české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích, díl XIV., Praha, 1895, s. 306 – 307.
Motivem škodlivého kouzelnictví byla v tomto případě opět pomsta spojená se snahou dané osoby
ostudit za pomoci kostí vložených pod práh, včetně doprovodu tohoto aktu zaříkáním.
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
Roku 1572 Zuzka, dcera Duniakova, pozbyla svého plodu, a to na radu Anky,
dcery Pavla Hudce, která jí doporučila napít se za deště vody ze tří žlabů,
že takto dítě vyžene. Ortel poté stanovuje: „vhledše v prava a zřízeni Zemska
a bedlivie jeji vyznani a skutek mordu uvaživše takto o tom vejpovied činime
a Ortel s prava našeho vynašime že ma zahrabana a kulem probitim trestana byti.“
SOkA Rychnov nad Kněžnou, Archiv města Solnice, Smolná kniha města Solnice
1569 – 1638, inv. č. 161, kn. č. 147, kart. č 35, fol. 11
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
Smolná kniha Velké Bíteše o užívání magických praktik a kouzelnictví vypovídá,
nikoli tak přímo o čarodějnictví. Neobvyklý pro domácí prostředí stává se ovšem vysoký
počet popravených, ve všech případech se k tomu jedná o ženy. V souvislosti s magickými
praktikami, především škodlivými, jsou totiž vyslýchány, vždy útrpně, právě a pouze ženy.
Mezi lety 1571 – 1576 je jich ve vzájemně provázaných obviněních popraveno dvacet dva.
Užívané úkony, přičemž jednalo se téměř výlučně o vytváření prachů ze slepých koťat či
štěňat a jejich následné vsypání do vody, kterou je vybraný objekt či místo, kudy oběť
prochází, zlit,579 nacházíme v namnoze analogické podobě téměř ve všech dvaadvaceti
examenech. Tento typ praktik sice není geograficky omezen pouze na prostor velkobítešský,
avšak jejich koncentrace v této oblasti je zcela markantní.
Pět v roce 1571 – Anna Maštálková, Lidmila Klimentka, Dorota Vitoušková, Anna Rouska
(u níž není přímo uvedeno, že jest na tom umřela, avšak s ohledem na činnost identickou
s ostatními – moření lidí i dobytka, předpokládám taktéž její popravu) a Dorota z Litomyšle.
Další dvě ženy byly trestány na hrdle roku 1575 – Dorota Valova a Markyta Zavadilka.
Zbylých 15 žen poté popravil kat roku následujícího, tedy 1576 – Anna Straková, Dorota Doležalka,
Lida Křička, Lida Koudelkova, Dorota Bimkova, Apolena Sedlářka a Dorota Uhlířka. Smolná kniha
však v žádném z uvedených případů nevypovídá o přesném způsobu provedení exekuce.
Dodávám taktéž, že ne všechny ženy, na něž bylo zadrženými vypovídáno, dostaly se do smolné
knihy, tedy nemusely být nutně přímo stíhány, kupříkladu z důvodu, kdy je nebylo možno nalézt
a zadržet. Avšak v tomto ohledu jeví se sama krevní kniha pramenem částečně problematickým,
neboť výslechy zde zapsané nejsou v žádném případě autentickými, jedná se pouze o přepisy ex post.
Dohledání navazujícího materiálu, pokud se vůbec dochoval, s ohledem na neexistenci
inventáře daného fondu, není taktéž záležitostí zcela prostou.
Co do letů povětřím, jistou výjimku můžeme spatřovat v následujícím examenu Markyty Ťuhykalky,
která: „Vice vyznala že jest ji Koutna a Dobšovi Velkej štvrtek svzkazala jeti na hranice na hřeblich
a ony že sou jely (…) a tak že jsou rozlične kořeni trhaly a když sou domu přijely
že jsou to kořeni do peci vhazely a z nieho prach dielaly …“ Povšimněme si jízdy na hřeblích,
tedy na pohrabáči. Nejedná se nicméně o let přímo na sabat, ale pro koření, které ženy následně
spálí v peci a vzniklým prachem moří dobytek.
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
S ohledem na spojení s prvky sdruženého zločinu čarodějnictví, nosné informace nacházíme
na místě jiném. Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově z let 1562 – 1654 poskytují
širší a barvitější obraz zločinu magie, včetně v této kapitole sledovaných diabolických prvků.
O ďábelském původu čar dozvídáme se již k roku 1587, kdy Kateřina Slaměná, jsouc
podrobena v příčině stížnosti Jíry Masaře, který sám čelí obvinění, právu útrpnému, vyznává, že:
„… jest krze (…) ciary původem diabelským že jest jí k vůli býti musil.“ K tomuto doznala též
cizoložství a byla odsouzena k zahrabání zaživa s probitím kůlem.
MZA Brno, G 12, Cerroniho sbírka, kniha 101 II., Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově.
I v tomto případě připomínám existenci edice: Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově,
Antonín Verbík (ed.), Brno, 1976. Pokud smolnou knihu cituji, užívám originálu. (Dále jen Černé knihy)
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita%2002.pdf
Podstatně rozsáhlejší ustanovení týkající se vedení inkvizičního procesu a ukládání
tortury přináší závěrečná kapitola zákoníku M. Pavla Kristiána z Koldína (1579), nazvaná
De ques-tionibus et tormentis - O trápení aneb útrpném právu a o popravách. Koldín zde
rámcově vymezil podmínky, za nichţ můţe být podezřelá osoba podrobena tortuře, a
stanovil některá pravidla jejího provádění. Ani Koldínova úprava městského
inkvizičního (trestního) procesu není ovšem zdaleka úplná a systematická. Zdá se, ţe
Koldín při sestavování poslední kapitoly svého zákoníku neusiloval ani tak o kodifikaci
všech norem regulujících uvedený proces, nýbrţ spíše o stanovení přesnějších pravidel v
těch situacích, v nichţ byla soudní praxe nejednotná či rozkolísaná. Koldí-nův zákoník
nicméně přináší poprvé v dějinách českého světského trestního práva článek obsahující
definici deliktu čarodějnictví a ustanovení o jeho postihu, coţ představovalo značný
posun v oblasti trestního práva hmotného. Čarodějnictví je věnován článek O. II: Magia
sive sortilegium, tj. čarodějnictví a všelijaká jiná škodná kouzla, kterážto pokutou meče aneb
upálením na pohlaví mužském, a na pohlaví ženském zahrabáním, aneb též upálením ztrestána
býti mají. Koldín tedy definoval delikt čarodějnictví poměrně zdrţenlivě jako škodná
kouzla (tj. škodlivé čarování), za něž stanovil trest smrti stětím mečem nebo upálením,
pro ženy pak trest smrti zahrabáním zaživa, popřípadě upálením.
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita%2002.pdf
Na území Čech uvádí jakožto první soudem projednávaný případ užití magických praktik a
čarodějnictví, ve skutečnosti však prostého kouzelnictví, proces v Náchodě z roku 1540 Josef Svátek.
Původně uváděný nejstarší případ na českém území k roku 1540 přebírají, jak již bylo
uvedeno, někteří další autoři. Jedná se o stručně znějící zápis útrpného výslechu Markyty Biřičky
spojený především s obviněním předešle vyslýchaného Martina Berana z krádeží
s tím, že na konci zmiňuje dosti nekonkrétně: „Item též vyznanala že udielala a v chlebie jim
to dala snisti Martinovi Beranovu a velavčeti že se poznati nemohli.“
Vedle toho stojí případ, patrně tedy starší, jakési Šmidrikalky. Tato žena podala
prostřednictvím nic netušící nožířky Důry jednomu pacholku psí tuk smíchaný s prachem
vyzískaným od sedlářky. Dále umořila svého muže a taktéž: „… poviediela že nebožtika
pasíře Kubu otrávila (…) to svú duši zpečetila a za sve nešlechetne skutky j(es)t smrt vzala.“
V řadě čarodějnických procesů, které se udaly v letech 1602-1617 ve čtyřúhelníku
vymezeném městy Nymburk, Poděbrady a Kopidlno a městečkem Dobrovice,
tj. ve východní části středních Čech, bylo pro údajné čarodějnictví v podobě rozličných
magických praktik souzeno či vyšetřováno celkem 20 osob,
z nichž 10 (3 ženy a 7 mužů) bylo popraveno.
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita%2002.pdf
Pastýř Jan Palač, protože jest: „… mordoval, kradeže a kouzedlnictví provozval“,
stanul v létě 1637 před loveckým právem hradu Buchlov. Obviněný všem nařčením odpíral,
avšak v tomto případě bylo, na základě Janovi nepříznivých svědeckých výpovědí,
přistoupeno k povolání mistra popravního. Při suchém trápení vyznává, že umí dělat myši,
což se naučil od svého otce Martina, přičemž i jeho matka je znalá těchto praktik. K dělání
myší z bláta a chlupů dodává: „… tři diabli přítomen bejti musí, kterýchž k sobě volá …“
Stejně tak doznává, že umí vytvořit vlky a poslat tato zvířata na osobu, s níž vede spory.
Zmínkou o své matce, která ho podle vlastních slov všemu tomu naučila, připravil jí samé
nelehký osud, neboť i ona je zadržena a následně útrpně vyslýchána. Pod suchým trápením
dozná se vedle přivolávání vlků i k dělání mrazů a zbraňování dešti.595 Kateřina potřebovala
pomoc démonů neméně, říkajíc: „… diable šeredný nedavej deště …“
K tomu, aby škodila, ji nabádal taktéž ďábel, avšak sama doznává, že žádného užitku z tét
činnosti neměla, pouze skrze toto konání upadla do hříchu.597 Ortel na matku Jana Palače,
zní, po zmírnění ustanovení litery O II.598 Koldínových Práv městských, stětí.
file:///C:/Users/Windows%207/Documents/DPTX_2011_2_11210_0_343301_0_122981.pdf
Inkviziční proces v řízení proti pachatelům všech závažných trestně-právních deliktů
zaváděl první specializovaný trestní zákoník platný na našem území, totiž Nové právo
útrpné a hrdelní pro Království české, Markrabství moravské a Knížectví slezské císaře Josefa. I.,
krátce zvaný Josefina, který vstoupil v platnost v roce 1708. Josefina vycházela do
značné míry z trestního zákoníku (hrdelního řádu) císaře Ferdinanda III. pro Dolní
Rakousy zvaného Constitutio Criminalis Ferdinandea. Z něho Josefina přebírala mj. i
definici deliktu čarodějnictví, která je v zásadě shodná s démonologickou definicí
tohoto “superdeliktu" zformulovanou jiţ v první polovině 15. století a obsahující vedle
škodlivého čarodějnictví také pakt s ďáblem (upsání se ďáblovi), smilstvo s ďáblem
(démonem) a účast na sabatu majícím podobu orgiastické hostiny. Přestože Josefina
stanovila jako trest za čarodějnictví upálení zaživa, přičemž připouštěla coby projev
milosti i mírnější trest stětí mečem s následným upálením.
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita%2002.pdf
Už v druhé polovině padesátých let 18. století obsahoval zákoník rozsáhlá ustanovení
týkající se čarodějnictví a postihu rozličných, detailně popsaných magických praktik.
Trestní zákoník (hrdelní řád) císařovny Marie Terezie Constitutio Criminalis Theresiana
z roku 1768 v článku přebírá problematický Artykul o kouzelnictví, čarodějnictví, věštectví a
podobných věcech, který císařovna schválila patentem z 5. listopadu 1766. V šedesátých
letech 18. století však již čarodějnické procesy - přinejmenším v západní části
habsburské monarchie - neprobíhaly. Tortura, kterou Teresiana nejen připouštěla, ale,
jak známo, i detailně upravovala, byla zrušena v lednu 1776.
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita%2002.pdf
Německé historičce Karen Lambrechtové se v její všestranně vynikající a na detailním
pramenném výzkumu zaloţené disertační práci He-xenverfolgung und Zaubereiprozesse in
Schlesien (Pronásledování čarodějnic a Carodějnické procesy ve Slezsku) z roku 1995
podařilo na území všech slezských knížectví zaznamenat pro tři staletí vymezená lety
1456-1757 "pouhých" 444 čarodějnických procesů s 593 popravenými osobami, 111
osobami odsouzenými k jiným trestům a dalšími 264 vyšetřovanými.
http://auc.cz/ipb/youthclub2/data/Kreuz-krimi/Kriminalita%20
V roce 1487 Měšťan Václav Kroměřížský obvinil svoji sousedku, že očarovala jeho ženu
a způsobila jí ztrátu sluchu. Kroměřížská prý našla voščený tatrmánek neboli voskovou
sošku, která měla uši propíchnuté jehlou. Nesehnalo se dostatek důkazů, a proto byla
obviněná propuštěna na přísahu.
Zadlužený provazník Augustin Hubner prý za dostatečný finanční obnos
upsal svoji duši ďáblu na 34 let. Nejdříve se mu dostalo ponaučení, pak měl
konat veřejné pokání v kostele, ale protože se nepolepšil ve svém žití,
byl nakonec léta Páně 1592 sťat.
Ve vesnici to měl Ondřej těžké, od ostatních se lišil a po smrti svého otce
už nebyl nikdo, kdo by se ho zastal. Proto z Přešína odešel a toužil po pomstě.
Během doby, kdy se toulal po kraji, se dozvěděl o kouzlu, jímž je možné
utrápit ženu. Po svém návratu domů tuto čarodějnou praktiku ihned
vyzkoušel na své nenáviděné švagrové Justině Bláhové. Také provedl
kouzlo s její zástěrou, do níž dal dvě kravská lejna a tři kameny a
hodil ji do studny svého strýce Houšky. Justinu Bláhovou poté trápila
bolest hlavy a píchání. Během soudního vyšetřování Ondřej Bláha
nejprve zapíral, později se ale ke všemu přiznal. Při výslechu popustil
uzdu své fantazii. Vyprávěl o čertovi, který se mu zjevil v zelených šatech
a jemuž se chtěl upsat vlastní krví. Říkal, že dokonce čaroval s jeho močí.
Apelační soud začal pochybovat o duševním zdraví chlapce a požadoval
lékařský posudek. Po zdlouhavém a bezvýsledném vyšetřování nařídila
apelace v roce 1752, aby byl Ondřej Bláha propuštěn.
