Satanistická subkultura se objevila ve 20.století, zvláště se založením americké Církve Satanovy na konci 60.let. Ačkoliv čerpá tato subkultura i z minulých staletí, soustředí se ve svém vnějším projevu primárně na moderní prvky a charakteristiky. Od 80.let satanistická subkultura splývá s částí metalové (a zvláště death-metalové) subkultury, která převzala její symboliky i rétoriku a zapracovala ji do hudby a obrazového ztvárnění. V současné době (21.století) se satanistické subkultury tvoří po celém světě a fungují často jako jádra aktivistických hnutí pro lidská práva. 

Satanistická subkultura má společné rysy a znaky, ačkoliv nemá žádné centrální jádro. Církev Satanova funguje pouze jako role-model a většina satanistů nutně nespojuje svou subkulturu s členstvím v této organizaci. Právě autonomní povaha satanistické subkultury a jejích jevů poukazuje na to, že jde o establishovanou subkulturu. 

Satanismus v některých ohledech nese i prvky kontrakultury. Tyto prvky jsou zjevné v několika aspektech. Satanismus se často odkazuje na středověké mučedníky, upalované čarodějnice a pronásledované pohany. V tomto mytologicko-historickém kontextu představoval satanismus určitou kontrakulturu, která ohrožovala tehdejší společenské autority a společenské struktury. Tento radikální anti-náboženský je primárně nastavený vůči monoteistickým náboženstvím, tedy těm, které mají ve svém středobodu nauky Jediného Boha (například křesťanství nebo islám). V takových společnostech dodnes satanismus funguje jako kontrakultura a je stíhán. 

Satanismus v sekulárním státě však nese všechny regulerní znaky tradiční subkultury, která neohrožuje podstatu společnosti ani se proti ní nebouří. Naopak satanistická hnutí často bojují za větší rozšíření sekularizace a odstranění náboženství z veřejného prostoru. V sekulárních evropských státech se satanismus primárně vymezuje vůči konzervativním proudům ve společnosti. 

Historie

Historické počátky satanismus lze prokazatelně dokázat na přelomu 18. a 19.století, kdy se vlivem romantismu a titanismu (v literatuře a umění) dostává do popředí symbol Satana/Lucifera jako rebela, který se staví proti falešným autoritám (ať už jde o Boha nebo monarchistické vladaře tehdejší doby). Této rétoriky bylo využito nejen při revolucích, ale také později marxistickými mysliteli, kteří popisovali svržení Boha jako poslední stádium vítězství proletariátu (jak zmiňuje například Bakunin).

Reálný vznik satanismus jako subkultury však musíme klást do 2.poloviny 20.století, kdy bylo možné s programem satanismu oficiálně a veřejně vystoupit bez hrozby perzekuce ze strany státních orgánů. Zakladatele se v tomto ohledu stal Szandor Anton LaVey, který napsal Satanistickou bibli a a založil Církev Satanovu. Velice záhy se stal předmětem senzace a kontroverzí. Satanismus se dostal na stránky časopisů a na obrazovky televize, což umožnilo jeho rozvoj a vznik satanistické subkultury.

Satanistické myšlenky rezonovaly v umělcích 70.let (například David Bowie), ale uplatnění našly teprve s příchodem metalové subkultury. Kapely jako Black Sabbath nebo AC/DC primárně cílily na satanistickou symboliku a názvosloví (God is Dead, Highway to Hell) a dál legitimizovaly satanistické hnutí ve společnosti. 

Metalový kontext lze dnes najít ve většině satanistické subkultury, kterou od metalu občas nelze přímo rozeznat. Faktem však je, že ačkoliv velká část metalu a death-metalu přebírá filosofii satanismu, ne všichni satanisté poslouchají metal. Obě subkultury však našly společný přesah a kooperují v jakési semi-symbióze. 

V 21.století vznikly dnes nejpopulárnější satanistické organizace The Satanic Temple a The Global Order of Satan, k nimž se hlásí údajně až několik milionů lidí. Tyto satanistické organizace prosluly svým zapojením do lidskoprávního aktivismu (naposledy v polských protestech Strajk Kobiet) a právními spory, kdy například The Satanic Temple žaluje jednotlivé americké státy ve všech aspektech, kde některé instituce nebo právní předpisy nadržují křesťanským církvím nad ostatními registrovanými náboženstvími. Známý byl spor ohledně sochy Baphometa (symbolického Satana) před budovou státního úřadu, kde byla vystaveno velké zpodobnění Desatera přikázání.

Znaky

Satanismus je tradičně asociován s černou barvou. Ta je převládajícím znakem téměř ve všech směrech satanistické subkultury. V kontextu satanistické subkultury ale nejde jen o barvu a společný znak – jde o filosofický nebo kulturní postoj a způsob sebe-identifikace. Černá jakožto absence barev nebo světla, černá jako barva tmy a zatracení, černá jako smrt i prázdno, jakožto nový potenciál – to vše lze najít v satanistických pohledech na černou barvu.

Černá barva bývá následně doplňována dalšími barvami, které reprezentují další agendy (například růžová o LGBT hnutí, zelená u environmentálních témat a podobně). Černá barva a černé oblečení napomáhá přirozenému splynutí s dalšími podobnými subkulturami jako jsou nejen metal, ale také emo a další. Přesah může být až do punku. 

Mezi charakteristické symboly satanistické subkultury patří lebky, které satanismus užívá od svého počátku v období romantismu (a které se pojí s výše zmíněnou černou barvou a její filosofií), ale také obrácené kříže a zvláště pentagramy, které satanistickou subkulturu spojují s novopohanskými kulty a pohanskými subkulturami. S těmi satanismus spojuje také ústřední postava Baphometa – napůl člověka, napůl kozla, který symbolizuje božskou i zvířecí složku v člověku. Baphomet je na zpodobněních vždy androgynní, tedy má vztyčený falus, ale zároveň ženská ňadra. Tato symbolika vyjadřuje spojení satanismu se sexuální svobodou, což se projevuje nejen dlouhodobou podporou LGBT+ hnutí, ale také známými černými mšemi, které spojují oltář a symboliku mše s nahotou.

Orgiastický prvek je v satanismu patrný a odráží se i do satanistické subkultury, která je v otázkách sexuality velice volná. Podobně volný přístup se týká i užívání omamných látek a drog, které v satanismu nejsou zakázané a pojí se s hedonismem, dle něhož mnozí satanisté žijí.

Mezi další prvky satanistické subkultury patří různá zvířata (had, havran, černá kočka…), symboly (Luciferův sigil…), ale především kulturní představy a mytologie, které satanismus ovlivňují a které ze satanistické subkultury pronikají do zbytku společnosti. Jedná se především o kritiku náboženství, filosofický materialismus a určitá neúcta vůči dogmatům, ale i pravidlům. Právě tento prvek vždy umožňuje satanismu přejít do kontrakultury či do undergroundu, pokud hrozí riziko stíhání ze strany státních úřadů. 

Závěr

Satanistická subkultura se pohybuje na rozmezí několika dalších subkultur, což v minulosti často způsobovalo, že docházelo k ignorování této subkultury nebo její dezinterpretaci. 

Satanistická subkultura nese společné vnější charakteristiky, stejně jako vnitřní filozofické a myšlenkové postoje. Ovlivňuje společnost skrze aktivismus a právně-politický boj. Je v souladu s demokratickými a sekulárními institucemi, ale funguje jako kontrakultura v zemích, kde sekulárně-demokratické zřízení neexistuje nebo není plně projeveno. 

Vzhledem k mládí této subkultury lze předpokládat, že bude v 21.století hrát větší roli nebo se bude vyvíjet novým směrem.

Zdroje:

• Vrzal, M. (2017). Metal a akademické studium náboženství aneb proč by se religionistika měla o metal zajímat, se zaměřením na téma metal a satanismu. Sacra, 15(2), 7–32.
• Vaněk, J. (2010). Extrémní metal jako náboženství. Dingir, 13(1), 26–28.
• GROMBIŘÍK, Martin a kol.: Satanismus: přednášky, studie a texty. 1. vyd. Praha : Oliva, křesťanské nakladatelství a knihkupectví, 1997. 39 s.
• Walser, R. (1993). Running with the Devil: Power, Gender, and Madness in Heavy Metal Music. Hanover: Wesleyan UP.