Adamité – kacíři, co měli rádi orgie
Čeští adamité představovali kacířskou část husitů. Skupina byla vedená Martinem Húskou, který popíral přítomnost Krista ve večeři Páně. Víno a chléb viděl jako pouhé symboly.
V naprostém rozporu s konzervativním křídlem zavedl na Táboře v roce 1420 namísto eucharistie hody agapé (hody lásky), které se později začínají (dle výpovědi křesťanských konzerv) „zvrhávat ve smilstvo (eros), které je pro nevzdělance od křesťanské lásky (agapé) velmi obtížně odlišitelné.“ Adamité tedy pravděpodobně konali orgie.
Adamité postupně vyvolali odpor umírněného táborského křídla, spojeného s Pražany. Húskova strana pravděpodobně bez násilí odešla v lednu 1421 z Tábora do Příběnic. Martin Húska byl ale i tak 29. ledna 1421 uvězněn pánem z Jindřichova Hradce a později byl dopraven do Tábora, kde pod nátlakem mučení „odvolal své bludy“.
Po Húskově upálení se v komunitě Adamitů v Příběnicích se dostává do popředí Petr Kániš. Adamité zde během předvelikonočního půstu rozšiřují své kacířství a dochází k prvním projevům adamitství – k odhazování šatů – ve víře, že šaty jsou jen nadále nepotřebným důsledkem Adamova pádu.
Kněží v této době již ustupují do pozadía jádro Adamitů tvoří už jen laikové. Adamitské hnutí se postupem času odklonilo od původní verze „heterosexuálních orgií“ (muži a ženy mezi sebou) a začíná údajně docházet i k projevům homosexuality (spíše bisexuality). Kronika o těchto událostech příběh zakončuje:
„V dubnu 1421 obořil se Jan Žižka na tyto kacíře. Někteří se rozutíkali, ale 50 sektářů chytili (mezi nimi i Petra Kániše), odvedli je do vsi Klokoty a tam byli upáleni.“
Po masakru Příběnických Adamitů v roce 1421 docházelo k dalším masakrům. Dalších 25 lidí bylo upáleno ještě téhož roku po Žižkově odchodu. Tehdejší komentátor říká: „Šli prý vesele a s úsměvem na smrt, pravíce, že ještě téhož dne budou kralovat s Kristem na nebesích.“
V trávníku návsi v dnešní městské části Tábor-Klokoty se nachází památník husitské netolerance – velký kámen s nápisem Táborští pikarti 1421-1996.
Poslední zbytek rozprášených adamitů se soustředil na ostrově v toku Nežárky mezi Veselím nad Lužnicí a Stráží. Chodili zásadně nazí, údajně !souložili každý s každým!. Stačilo k tomu, aby zašli za svým vůdcem Adamem a požádali ho o svolení. Jednalo o nádech volnomyšlenkářství a pohlavní svobody, který u jejich nepřátel budil zdání nové Sodomy.
Tito adamité byli trnem v oku Žižkovi. Ten proto proti nim zasáhl při výpravě proti Soběslavi, shromáždil vojska a vytáhl k adamitskému ostrovu. K rozhodujícímu střetu došlo v říjnu 1421 na Ostrově na Hamru. Ačkoliv se statečně bránili, husitskému vojsku podlehli a 40 jich bylo zajato a „zahubeno mečem a ohněm“ (21. řjna 1421).
Poražené sektáře Žižka upálil, ponechán byl údajně jen jeden, aby táborským kněžím vypověděl všechny skutky svých druhů. Tyto tzv. adamitské články pak poslal Žižka do Prahy, aby o nich byli informováni pražští kněží.